proč ne...: července 2008

V sobotu jsme byli navštívit babičku ve Valticích a udělali jsme si vycházku do města. Hlavním cílem byl vinný sklep (nebo spíše několik sklepů spojených v jeden komplex). Vše moc pěkně zrekonstruované. Prošli jsme si je a koupili lahev Sylvánského zeleného:) Ovšem jen co jsme sklep opustili, tak nám do očí padl vstup do Vinných sklepů Valtice, kde je ochutnávka a prodej místních produktů. Tak jsme si dali každý po dvou deci, koupili další lahev a vydali se do zámeckého parku. Prošli jsme si jej, pro změnu jsme se opět podívali do sklepa, ovšem dnes již jen ruiny z doby Lichtenštejnů a vydali se k domovu:)

Ochutnávka u Valtických sklepů Valtice

Vstup do "pekla" ve valtickém zámeckém parku

Hurá!Konečně jsem si našel čas na další psaní:) Tentokrát to bude krátce o našem výletu do Litvy a Lotyšska. K sobě do nesdolného automobilu Škoda 130 (který nás ani jednou nezklamal) nás (mě a Martu) přibrali David s Vlastou. Když jsme se po devíti dnech na cestách vrátili domů, tachometr ukazoval 3500Km...
Cestovali jsme tedy ve čtyřech, veškeré volné prostory v autě byly nacpané jídlem a spacíma potřebama, neb jsme měli v plánu spát pod stanem (kemp, případně kde to půjde). Cestovali jsme přes Polsko přímo na sever k hranicím s Litvou, kde jsme čekali nějaké úmorné kontroly. K našemu údivu se nic nekonalo. Pohraničníci už asi mají jinou práci:) Naším prvním cílem byla Kurská kosa na pobřeží. Je to neuvěřitelně úzký a dlouhý poloostrov začínající v Kaliningradské oblasti (Rusko). Dnes je celý zapsán v ochraně přírody pod organizací UNESCO. Trajektovali jsme z přístavního města Klaipéda a rovnou přejeli přes celou Litevskou část až k hranicím s Ruskem do malého městečka Nida. Zde jsme prohlédli nádherné pobřežní duny. Naprosto úžasná krajina:)
Po návratu na pevninu naše další cesta pokračovala na sever, kolem pobřeží směrem k Lotyšsku. V tento okamžik se nemůžu nezmínit o neuvěřitelně dobrých zákuscích, které člověk koupí v každém supermarketu. Ten večer jsme je měli na večeři:) Ceny potravin v litevských obchodech jsou víceméně stejné jako u nás a téměř všude se dá platit kartou...
Po přenocování na písečné duně přímo na pobřeží jsme pokračovali do letoviska Jurmala, které leží přímo vedle hlavního lotyšského města Riga. Trošičku nás zaskočilo, že jsme s naší Škodovkou působili trochu jako chudí příbuzní mezi všemi těmi Mercedesy, BMW a pod. Životní úroveň v tomto letovisku je opravdu úplně někde jinde, než jsme čekali. Obecně si naši Škodárnu fotili celou dobu jak v Litvě, tak v Lotyšsku jako nějaký unikát. Malí kluci na nás koukali, div jim nevypadly bulvy a ti starší uznale zdvihali palec, při průletu našeho stroje...
V Jurmale jsme se rozhodli trošičku si odpočinout z auta a udělat si radost, takžejsme se na čtyři hodiny zavřeli do zdejšího aquaparku, který mě naprosto nadchnul. Skluzavka CafeNoir, kdy se v naprosté tmě řítíte strmým tunelem na gumovém člunku prostě stála za to:D Hledání místa na spaní se sice posléze ukázalo jako oříšek, ale nakonec jsme jej našli a strávili jsme zde dvě noci (10 Euro za čtyři osoby, dva stany a auto...dobrá cena). Naším cílem v této oblasti byly hlavně nádherné rašeliniště v parku Kemeri. Ovšem tato oblast má i mnoho dalších taháků jako jsou sirné prameny, divocí koně a krávy, nádherné pobřeží Baltu, atd... Snad jedinou nepříjemností byly mraky komárů, kteří se nás neustále snažili sežrat za živa.
Po prohlídce Kemeri jsme se vydali na zpáteční cestu. Nejprve jsme cestovali přímo k jihu k městu Šiauliai, kde jsme navštívili světoznámou Horu křížů a posléze jsme navštívili město Kaunas. Historické centrum je tam opravdu krásné. Z Kaunasu jsme se vydali opět k polským hranicím. Při cestě Polskem jsme ještě udělali malou zajížďku a prohlédli jsme si památník v Treblince. Z původního tábora již nic nezbylo, protože jej Němci koncem války zlikvidovali, ale památník zde vybudovaný stále vyvolává hodně smíšené pocity (ve mě hlavně neuvěřitelnou zlost, že se něco takového vůbec mohlo stát a potom strašnou lítost...). Z Treblinky jsme se již vydali rovnou domů, respektive do Lázní-Lipová, kde má Vlasta rodiče a kde byl jakýsi náš základní tábor, neb se zde o nás všechny starali jako o vlastní:) Tímto rodičům Vlasty ještě jednou děkuji!
Mohl bych tady psát sáhodlouhé romány o tom, co vše jsme potkali, viděli a zažili, ale to by asi všechny unavovalo a to nemám rozhodně v plánu:) Takže pokud má někdo jakýkoliv dotaz, odpovím jej rád sám osobně, případně další účastníci expedice...
Byl to naprosto úžasný výlet a již teď se těším na příští léto, snad se nám opět povede se takto sejít a vydáme se například do Estonska, které jsme nestihli, přesto že bychom jej moc rádi navštívili...