Údolí Rakoveckého potoka

Jeden z ne mnoha teplých a slunečných dní, kterými nás tento podzim obdařil. Vyrazili jsem do obce Račice na Vyškovsku. Již z dálky nás vítala silueta zdejšího mohutného zámku (dříve hradu), jež býval centrem rozsáhlého panství. V zámku bohužel (pro návštěvníky a milovníky historie) dnes sídlí speciální škola a učiliště. Prohlídky nám tedy bylo odepřeno a vydali jsme se k ústí nedalekého údolí, které nám bylo hlavním cílem dne. Rakovecké údolí je velmi dlouhé a sevřené příkrými zalesněnými svahy. Místy se vyskytují mohutné skalní stěny. Celým údolím protéká potůček Rakovec, který dodává úžasnou atmosféru. V horní části údolí navíc ve středověku  stála obec Bystřec, která je krásným  a dnes i celkově zmapovaným dokladem tehdejších vesnic.

Na zpáteční cestě jsem si ještě udělali krátkou zastávku u kostela Sv.Martina v obci Luleč. Kostel je vystavěn na vysoké skále velde dřívějšího opevněného sídla, po kterém zbyly jen valy, a tvoří výraznou dominantu zdejšího kraje.

Víkend u Petra

Dvě noci prožité na chatě u Tasova, kam nás pozval Petr. Bylo to úžasné odpočinutí od města a všech starostí, které člověka každý den pronásledují. Vzduch je zde voňavější a čaj, uvařený z hnědé vody z pole, je ten nejlepší nápoj, jaký si člověk dokáže představit. Zvláště když chatka rozmrzá pomalu, přestože Petry  (myšleny kamna na tuhá paliva) polykají polínka jako hladový němec brátvursty :) 

Páteční večer pouze ve třech. Čtyři hodiny čistého hracího času se hrou "Vládci podzemí". O půl druhé ráno naše čarodějnice, golemové, trolové a slizy úspěšně porazili všechny dotěrné hrdiny a šli jsme spát.

V sobotu krásná procházka na místní zříceninu a nedalekou ptačí farmu, která působí trochu jako zjevení. Člověk by zkrátka něco podobného v těchto místech nečekal. Majitel velmi příjemný. Pustil nás mezi ptactvo a nechal fotografovat. Cestou jsme také našli nádherného praváka, ze kterého byla večer výborná polévka. Ale to již dorazili "přátelé posboových aktivit" a začala nezřízená pitka, která průběžně pokračovala až do neděle. K jídlu byly rozličné vegetariánské pochutiny, uzené kolínko a klobásky z Bítešského řeznictví grilované na ohni.

 První večer ovládli Vládci podzemí

 Druhý večer patřil Přátelům posborových aktivit

Petr se nám během krmení osobně věnoval

Večeře šampionů

 Krasavec - ani jeden červíček, jen banda slimáků :)

Když měsíc rozlije světlo své po kraji (sobota 01:15 hod)

 Okolní pole plná kamení

Dům starousedlíků v údolí Oslavy pod chatou

Jeden z mnoha starých mlýnů v údolí

Kostel v nedalekém Tasově

Kačenka z ptačí farmy ochotně pózovala

Náš nový kamarád jeřáb královský

Mločí jeskyně

Krátký, podzimně-voňavý výlet. Sluníčko krásně hřálo do tváří, když jsme se vydali ke staré vápenické peci za obcí Lažánky. Pec i okolní lomy jsou úžasnou památkou na doby, kdy zdejší oblast byla daleko široko známá produkcí kvalitního vápna. A nebylo by vápna, nebýt kvalitního vápence. Zdejší hluboká údolí nejsou tolik známá jako Moravský kras, nicméně i zde lze nalézt krasové jevy. Byť jen obtížně. A vzhledem k tomu, že se náš původní cíl, sběr hub, ukázal jako naprostá bláhovost (hold amatéři), jsme se rozhodli trochu překlasifikovat původní záměr a vydali se hledat jeskyni. Pokud někdo pravidelněji čte tento blog, pak si jistě všimnul, že prakticky každý náš druhý výlet končí v nějaké díře... Ovšem tato byla opravdu vyjímečná. Po velmi strmém výstupu a chvilce hledání jsme ji našli. Celkem nenápadný vchod. Člověk by jej zde vlastně ani nečekal. Ihned u vstupu nás zaujala jakási skvrna, kterých jsme ten den nakonec viděli několik. Mlok skvrnitý na nás pomrkával a nejspíš vůbec netušil, co za obludy ho to vyrušují. Dalšího jsme našli ihned za vstupem, jeden mi asistoval ve vzdálenějších partiích jeskyně při focení a jedno mločí miminko jsem ještě potkal při opouštění jeskyně. Černožlutým kamarádům ještě asistoval párek vrápenců, kteří na nás "hodili bobek". Zkrátka absolutní apatie. Ostatně my jsme je také nechtěli nijak vyrušovat a tak jsme se vydali zpátky k domovu.