Krajem Moravské Dyje

V nejnepřívětivějším počasí jsme se s Martou vydali z Telče do Kostelní Myslové, kde si Marta potřebovala nafotit místní domečky do školní práce. Jelikož jsme ostřílení turisti, vydali jsme se pěšky okolo Moravské Dyje. Kraj je zde nádherný. Železniční trať jakoby se vracela proti času. Vše ponořené v mlze, ticho a klid. Nepotkali jsme nikoho po celou tu dobu. Z Kostelní Myslové jsme se vraceli krajem malíře Františka Mořice Nágla. Jeho rodný mlýn se již do života nejspíš nikdy nevrátí. Vše opět ponořeno do ticha a mlhy. Ranně zimní výlet...

Divoká Oslava

Ačkoliv by název napovídal, že jsme se někde společensky unavili, není tomu tak:) V sobotu bylo krásně a tak jsme se po dlouhé době vydali na výlet. Vyšlo to sice až na druhý pokus, nicméně jsme kolem dvanácté vesele vyrazili z Náměště nad Oslavou po zelené značce směr Divoká Oslava. Měla to být jedna z mých úžasných logických zkratek, což se nakonec nepotvrdilo jako nejlepší řešení. Na druhou stranu bylo prodírání se houštím okolo řeky docela dobrodružné. Posléze jsme se napojili na červenou značku, která kopíruje levý břeh řeky Oslavy. Trasa je značená jako neschůdná za vyšších vodních stavů a během zimy. Hlavně kvůli kamenitému terénu a několika místům s řetězy. Stojí ovšem za to! Nádherný kaňon, jakoby přenesený ze zcela jiného místa na naší planetě, kdy se řeka zakousává hluboko do okolních svahů a skal. Chodník poté stoupá výše do svahu, odkud jsou krásné pohledy na meandry řeky. Náš plán původně předpokládal, že dorazíme k modré značce, překročíme řeku a po zelené se opět vrátíme do Náměště... Což se ovšem ukázalo jako čisté bláznovství, protože chvíli poté, co jsme opustili zříceninu hradu Lamberk, ze začalo stmívat. Nezbývalo nám tedy, než započít urychlenou evakuaci směrem k železnici. Nejbližší stanice byla v Kralicích nad Oslavou, což bylo cca 6km a měli jsme na to asi 30 minut. Následoval divoký přesun za svitu hvězd a čvachtání bahna pod nohama. Vlak jsme nestihli přibližně o pět minut... Takže jsme, společně s lahvovým pivem značky Bernard, byli nuceni vyčkat příjezdu dalšího vlaku v čekárně místní vlakové stanice. Krásný výlet (neb to bylo se svačinou). Jen škoda, že do kaňonu nesvítilo sluníčko a tím pádem jsou fotky trochu žašedlé.

Tak tudy vede červená značka
Cesta bobrů...asiMeandry Oslavy pod hradem LamberkemV teple železniční čekárny

Soustředění ve Strážku

Společně s klukama z Voxu (Vlastík, Honza, Pavel, Alešák a Tomík) se účastníme absolventského koncertu Michala Jančíka. Ansámbl sestavený ze samých dobrovolníků měl soustředění ve Strážku. Zpívá se výhradně Arvo Pärt. Nejkrásnější skladba je určitě Which was the son of. Toť strohý popis. Realita jistě lépe vyzní na fotkách :) Jo a velkého ruma měli v hospodě "Na špici" za 18 korun českých :D

Místní fara, kde jsme se soustředili

Pohled na kostelík

Martina se tváří přísně :)

Tomíkova siesta

Michal dirigující

Dámská sekce

Pánská skepse

Zpěv De Profundis za vzniku spousty alikvótních tónů :) Arvo by se divil

Pavel potřebuje jediné noty...

Tomík byl tak hodný, až to zase schytal. Hlavně! Slunce v duši!!!

Známá firma brněnské homeless scény

Holky jsou v Egyptě

Pavel ve stádiu ležící, zatím nespící, s občasnými záškuby

Bobouš Ivouš v Brně

Martina mladší sestra Ivanka se k nám do Brna poprvé odvážila a dokonce přespala na našem bytě dvě noci. Přichystali jsme si komfortní ležení na pryčně v pokojíku pro služku :) Účelem návštěvy bylo zakoupení společenských šatů na maturitní ples. Jak se ukázalo nadlidský výkon, pokud není člověk obětovat 16000 za hedvábný modýlek velikosti somálského ručníku. Čekal bych, že v Brně to bude jednodušší.

Zleva: Bobouš Ivouš a Bobouš Pišťucha

Vox koncertoval v Napajedlích

K výročí vzniku Československé republiky Vox koncertoval v klášterní kapli v Napajedlích. Repertoár trochu kolovrátek. Pampelišky zvrzané. Víkend totálně na houby, protože si člověk nemohl naplánovat nic delšího. Co k tomu víc dodat. Alespoň že v autobuse byla sranda.

Podzimní retrospektiva

Po dlouhé době jsme se vydali do Zlína se záměrem udělat si i pěkný výlet někde v okolí. Vše nám usnadnil taťka, který jel na závody v orientačním běhu do obce Nová Dědina. Vzal nás tedy sebou, vysadil do lesa a sám šel běhat. Šli jsme i s naší mamkou na houby a namířili jsme to směrem taťkovi vstříc. Procházeli jsme okolo Bulačiny, kde je ve skalách i malá jeskyně. Les byl nádherný, ostatně jako každý podzim. Na Rozsýpalově lesní osadě jsme se zastavili na pivo a grog, což nás mírně zdrželo, takže nám táta nakonec musel ještě jít naproti. Společně jsme pokračovali na Komínky, kde je ze skal pěkná vyhlídka. Na Bunči jsme si poté dali oběd a vydali se na kamennou rozhlednu na nejvyšším kopci Chřibů, Brdo. Cestou jsme trochu bloudili, ale výsledek stál za to. Krásná kamenná rozhledna postavená teprve nedávno. Je příjemné, že se ještě takové staví. Výhled do širokého okolí byl dostatečnou odměnou za výstup.

Rytí zahrádky ve Valticích

Jako ostatně každý rok, mě neminula povinná podzimní návštěva Valtic s jediným důvodem. Rytí zahrádky. Děda už nemá sílu, tak tam jezdím již pravidelně. A poprvé jsem měl i pomocníka. Marta jela se mnou a udělala mi velikou radost. Ve dvou to jde hned lépe. Ryli jsme mezi vinohradem a pod jabloněmi. Pár posledních jablíček jsme si posbírali. Sem tam se objevil i zapomenutý „zemák“.