proč ne...: července 2011

Přírodním parkem Údolí Bystřice

Krásný dvoudenní výlet údolím Bystřice nedaleko Olomouce. Krajem lesů, strmých strání a lomů na břidlici. Vlakem do Domašova nad Bystřicí a odtud po modré značce po proudu řeky, která se zařezává do okolních strání na okraji vojenského újezdu Libavá. Hned ze začátku trasy dvě přírodní zajímavosti. Kamenné proudy u Domašova a strmá skála Malý Rabštýn. Známá lezecká lokalita všech olomoučanů. Dále kolem již nefunkčních mlýnů (mnohde zůstal jen název), které dříve patřily neodmyslitelně ke zdejší krajině a údolí, jež bylo hospodářsky využíváno. Dnes jen zašlé odkazy na tyto časy, kdy v Oderských lesích byla malá městečka a mnoho vesnic. Tu nejpodstatnější část na náhorních plošinách nad řekou pohltil vojenský prostor. Více informací zde: http://www.libavsko.eu/ . Stojí za zhlédnutí...

V Hrubé vodě jsme se po modré značce začali šplhat do lesů nad zdejším kaňónem a nedaleko Pohořan postavili stanový tábor v opuštěném lomu na břidlici, který je krásně odříznutý od okolního světa. Nad malou vodní plochou se prohánějí vážky a voda se hemží malými rybkami (jak se asi dostaly do jezírka obklopeného vzrostlým lesem??). Zdejší noční ticho je doslova balzámem na duši. Na tu jednu noc jsme nakonec ani nebrali vařič a tak obživu zajistily paštičky, slovenský sýr, sušený salámek... zkrátka těžké odříkání :) Snad jedinou nepříjemností se jevily puchýře na obou mých nohách, což nás dosti omezilo v plánu trasy na druhý den.

S chůzí připomínající starce balancujícího na hraně vlastního hrobu jsem zavelel směr Kartouzka. Tato zřícenina kláštera, zaniklá během husitských válek, nás naprosto nadchla. Pozůstatky kostela a příbytků mnichů se vzpínají na strmém ostrohu nad okolním údolím. Odtut již jakoby kamenem dohodil na Svatý kopeček nad Olomoucí, kde jsem výlet nakonec rozumně ukončili. Do kostela mě již Bára podpírala. V lavici jsme si nakonec příjemně pospali a vydali se autobusem na vlak do Olomouce, odkud je již krásné spojení zpátky do Brna...

Vzhledem k hustotě cyklistických značených tras, množství zpevněných cest a kráse zdejší přírody bych údolí Bystřice doporučil spíše kolařům, nicméně i dobře obutý turista se zde vydovádí. Sandály NeE!!!

Výchozí železniční stanice v Domašově nad Bystřicí

Modrá značka často křižuje železniční trať

Malý Rabštýn

Moderní technika v jednom ze zdejších dolů na břidlici

Výstižné

Kaple u Smilovského mlýna

Jdem si takhle po lese a...

...ideální tábořiště

Levá noha dobrodruha v sandálech po 22. km

Večerní kýč

Grand hotel lom ***** (koupel, spaní na travním polštáři, západy slunce, noční ticho, ranní rosa...)

Kartouzka

Kampak asi vede ta malá díra u země ?????

Rajhradský klášter a Akátová věž

Odpolední výjezd za krásami naší vzdálené i poměrně blízké historie a šikovností dneška. Rajhradský klášter jsem dlouho trochu opomínal a za dobu mého pobytu v Brně jsem jej navštívil vůbec poprvé. Vždy jsem si myslel, že zde vlastně není nic k vidění. Ale toto místo má přeci jen něco do sebe a oslovilo mě. Samotná historická knihovna, perla zdejší prohlídky, je již jen příjemným zakončením.

Následnou terénní vsuvku jsme si naordinovali jen o pár kilometrů dál nad Židlochovicemi. Zdejší rozhledna "Akátová věž" na kopci Výhon je z dálky viditelná a je odtud překrásný rozhled do všech stran. Cesta sady a slunečnicovými poli jen dokresluje zdejší atmosféru.

Z Rychtářova do Ruprechtova a zpět

Pěkný, nenáročný výlet za pustými hrady, větrným mlýnem a blátem přehrady. Vzhledem k tomu, že jsme dvě líné blechy, jsme dorazili do Rychtářova poměrně pozdě dopoledne. Výlet byl nakonec ještě na chvíli odložen díky právě startující akci Moped cup Haná, kde se utkali všechny možné i nemožné mopedy. Nás ovšem zajímalo jen to pivo, které k takovým akcím neodmyslitelně patří. S myšlenkou na "Póť je póť" jsme lupli jeden vyškovský škopek (nic moc...) a vydali se od bývalého loveckého zámečku Troyerstein směrem ke zřícenině Hrádek. Z hrádku, tak říkajíc, nezbylo ani zblo a o moc lépe na tom není ani další nedaleká zřícenina Kuchlov. Oba hrádky zanikly již ve středověku a dnes je připomínají zejména dobře viditelné příkopy vylámané do skály. Lesy a údolí říčky Malé Hané jsou však dostatečnou náplastí pro každého přírodního milce. Naše cesta do Ruprechtova byla mírně urychlena díky třešním, kterých jsme spořádali minimálně kilo v opuštěné aleji za Rychtářovem a poměrně nepěkně zreagovaly s vyškovským pivem...

Hlavním lákadlem Ruprechtova je zrekonstruovaný větrný mlýn, který ovšem, toho času, slouží k ubytování romantiky chtivých turistů, takže je přes léto nepřístupen. Takže proběhlo alespoň focení z povzdálí. Posíleni v místní putice jsme se vydali na zpáteční cestu Kateřinským údolím kolem Lažánského potoka, který společně s Malou Hanou napájí vody vodní nádrže Opatovice. Tato je již sama o sobě, ač chráněna jako vodní zdroj, jen velkou smradlavou louží v lese. Vzhledem k tomu, že jsme stále nebyli dostatečně vybití, jali jsme se překonávat nádrž "suchou cestou" v oblasti přítoku. Nebudu to zbytečně natahovat. Neutopil jsem se v bahně jen díky pohotovosti B., která mi házela klacky pod nohy ( což bych běžně považoval za protivné, nicméně nyní se to ukázalo jako velmi praktické ). Následné čištění trsem trávy za mohutného šplouchání místních kaprů bylo jen třešničkou na dortu.

Ano, byl to krásný výlet! Všem doporučují líné blechy z Havlíčkovy.