SOB Bamberg 2011

Každé dva roky se v německém Bambergu koná "Sommer Oper Bamberg". Operní workshop pro mladé nadějné talenty z celého světa. A já jsem měl to štěstí se již po třetí zůčastnit této úžasné akce:) Ubytování bylo standardně kvalitní, přímo ve středu města u rodiny Bosch. Tento ročník se v šesti představeních provedla Figarova svatba od Mozarta. A vzhledem k tomu, že sbor má v této opeře opravdu spíše symbolickou roli, se dal čekat ještě nějaký "bonus". Tím byl charitativní koncert den před premiérou opery. Takže jsme se alespoň pořádně rozespívali. Program složený ze skladeb od Schütze, Buxtehudeho, Bacha, Pärta a  Jennefelta by nebyl zase tak oslňující, kdybychom na jeho naučení neměli pouze jeden týden:) První týden jsme se zkrátka nenudili a zkoušky na koncert a operu jsme svižně prokládali delikátními dönnery z místního tureckého krámu, kde se na nás nejčastěji zubila asiatka v produktivním věku... O skvělém pivě z mnoha místních pivovarů se zmiňovat snad ani netřeba. Bamberg je město pivu zaslíbené. Obzvláště místní specialita "rauchbier" by neměla nikomu uniknout!

Soběšické rybníčky, Ostrá horka

Nedělní počasí přímo vyzývalo k výletu, ale byli jsme moc líní vstávat. Takže volba padla na krátkou odpolední vycházku v okolí Brna. Na taková místa je naštěstí Štatl celkem bohatý. Tentokráte jsme se vydali od vlakové zastávky v Řečkovicích po neznačené cestě kolem potůčku Kubelínu k Soběšickým rybníčkům. Krásné místo ukryté v lese mezi Řečkovicemi a Soběšicemi, kam nedoléhá nekonečný hluk aut a šumění města. Měli jsme dokonce štěstí a potkali jsme biology, kteří nám vylovili i obyvatele rybníčku. Když se člověk pozorně zadíval do vody, životem se to jen hemžilo:) Od rybníčků je to jen kousek do Soběšic na kopec Ostrá horka, kde stojí pěkná ocelová rozhledna. Ač je to kopeček poměrně nevýrazný, je odsud krásný výhled na Brno a široké okolí. Okruh jsme zakončili po žluté značce do "Zamilovaného hájku" a zpět k vlakové zastávce. Celkově vzato moc pěkná a nenáročná procházka na odpoledne.

Hořavky duhové. Párkrát jsme na sebe mrkli a nechali je plavat:)

Skokan se styděl a stále se nám schovával do okřehku

I dnes má Brno okolo města hradbu. Hradbu panelových domů...

Ostrá horka

Fotbalový mač Burýšků vs. FC Šedý vlk

Na sobotní odpoledne jsme přijali od Lucky pozvánku do Dolních Kounic na fotbalový zápas štamgastů dvou místních hospod ležících naproti sobě. Pánové se na to svoje "jedno" vždy scházejí do své oblíbené putyky a tak v podstatě mají tým, aniž by museli draftovat jihoameričany. Záložních hráčů je také vždy dostatek a mnoho přínosných rad do hry dostanou přímo od svého výčepního, tedy trenéra...

Ale dost srandiček a přehánění. Čekali jsme partu pupkatých strejdů, co po přeběhnutí hřiště dostanou infarkt. Realita nás ovšem velmi překvapila. Nic na plat, pivo je skutečný životabudič, nekonečná zásoba energie a entuziasmu. Místní "fotbalisti" běhali po hřišti jako rakety a já jsem nakonec musel uznale konstatovat, že můj vůbec první fotbal z pohledu diváka byl opravdu "k dívání". Podpora ze strany maminek a ratolestí byla navíc velmi emotivní, takže měl zápas i nefalšovanou atmosféru první ligy:) Burýšci nakonec porazili Šedé vlky 5:2. K večernímu poslechu hrála živá hudba a vzduchem se nesla vůně pašíka na rožni. Zkrátka poetický večer se vším všudy :)

Nakonec snad ani netřeba vyzdvihovat, že Kounice jsou nádherné městečko a procházka k hřišti okolo zříceniny místního kláštera je pohlazením pro všechny, kteří nejsou slepí. Ať již fyzicky, nebo duševně...

Fanoušci přijeli až z Brna

Hujer v tématickém tričku

Gól kotrmelcem ?

Zdravotnice a fandící dorost

Růže nebeská

Na výletě u Plzně

Rodinná výprava do vesničky nedaleko od Plzně. Až nyní jsem pořádně poznal část rodiny, o které jsem jen slýchal z vyprávění mamky a babičky. A bylo to moc příjemné setkání. A protože je to dlouhá cesta, využili jsme návštěvu také na malou procházku v okolí. Snad nejznámější je hrad Radyně, který se ční nad okolní krajinou a nelze jej přehlédnout. Již mnohem méně známá a v lesích utopená je zřícenina hradu Lopata. Naštěstí je na místě obrázek, který přibližuje původní pododbu hradu. Hrad na buližníkovém skalním suku musel působit opravdu monumentálně. Dodnes se dochovaly jen nepatrné zbytky zdí a vstupní portál, který v minulém století po jeho rekonstrukci opět zničili vandalové. Dnes se povaluje pod skálou a jeho části se pomalu rozpadají. Z lopaty nás cesta lesam zavedla k Nestlivskému rybníku a dále ke krásnému zámku Kozel. Poslední dvě zastávky jsme si udělali na zřícenině hradu Vlčtejna a zámečku Nebílovy. Snad se do zdejšího kraje zase někdy podíváme :)

Radyně

Rekonstrukce hradu Lopata

Pomalu se rozpadající můstek na Lopatu

Nestlivský rybník

Kozel

Kraví idyla

Vlčtejn

Family