Marihuana
Pro všechny fanoušky konopí přikládám jeden velmi povedený obrázek. Myslím, že přesně vystihuje následky :)
Radioactivity
Dnes jsem se konečně hnul z místa s mojí diplomovou prací...tedy alespoň co se praktické části týče. Byl jsem měřit útlum ionizujícího záření v "úzkém svazku" na dlaždicích z ferrobetonu,které jsem vyráběl před dvěma týdny. Jako zářič jsem použil Cs 137, měřícím přístrojem byla TESLA NZQ 727-T ...důležitá informace :)) Vše šlo jako po másle, jen mě trochu znepokojovala informace na cedulce visící na zářiči: "únor 1989 do 1996, SSSR" :D
Tak snad budou konečně nějaké prokazatelné výsledky...
Schránka se zářičem Cs137
Tak snad budou konečně nějaké prokazatelné výsledky...
Laboratorní souprava TESLA NZQ 727-T
Schránka se zářičem Cs137
Víkend v Moravském krasu
Tento weekend jsem prožil nadmíru "akčně". V pátek odpoledne jsem vyrazil s Petrem Kučerou (Kuča) na Stránskou skálu. Vylezl jsem jakousi spáru (obtížnost 4+). Ale moc bych to nenazýval lezením, protože mě tam Kuča vlastně vytáhl :D Když jsem se konečně vyškrábal na horní hranu skály, tak mě Kuča potěšil vyjádřením: "No vidíš, jak seš šikovný. Takhle nějak lezou holky" :)
Sluníčko pomalu zapadalo, ochladilo se. Vydali jsme se v Kučově napucované, vínově červené, "cadillak" škodovce na základnu u Březiny. Nějak jsem se nebyl schopen donutit ke spánku a tak jsem sáhnul po jedinné knize, která na boudě byla..."O dívkách, pro dívky". Úžasné dílko z konce šedesátých let. Jakýsi manuál na život během dospívání. Místy to bylo velmi zábavné, dokonce jsem se i lecčemu přiučil :))) Kolem půl jedné jsem z matrací u kamen odhrnul myší bobky a ulehl ke klidnému spánku...který byl nakonce rušen pouze milostným životem místních plchů, kteří si to rozdávali evidentně někde v trámoví nademnou...
Ráno (asi kolem půl jedenácté) jsme se konečně dostavili k Hynštově ventarole. Spinkal jsem jako miminko (vyčerpán těmi plchy) a Kučovi bylo líto mě budit. Ve ventarole (otevírka kamenného závalu z povrchu) jsem pomáhal s přemísťováním kamení z předchozích odstřelů. Odpoledne jsme se přesunuli autem severněji do Vilémovic, kde má sídlo ZO 6-21 Myotis. K večeru jsem se s Kučou a místní partou (Míra, Aleš) vydal jejich jeskyňářským samohybem (Lada) přes pole k závrtu "Agris" (původ názvu bych hledal nejspíše v tom, že leží hned vedle kravína...). Pod otevírkou tohto závrtu začíná užší meandrující chodba protékaná nepatrným potůčkěm napájeným vodou z místních polí. V koncovích partiích jsme sestřelovali strop, aby byl umožněn další postup. Po asi třech hodinách vrtání, střílení, mlácení do kamení (vetšinu práce obstarávali Kuča a Míra) se podařilo chodbu "prodloužit" asi o 50cm. Úspěch:)
V neděli mě místní jeskyňáři (Míra, Aleš a Bára) vzali do jeskyně v lomu "Velká dohoda". V tomto lomu se nachází hned několik jeskyní, které byly objeveny při odstřelech a vlastně ani nemají svá jména. Pouze čísla. Ani nevím, do kterého čísla jsme vlezli my. Každopádně to stálo za to. Vstup vskutku "zábavný":) Po průlezu vstupní propástečkou a následnou krátkou plazivečkou jsem najednou "zíral" do ústí 25ti metrové propasti. Slanění bylo velmi "adrenalinové". Navíc mi jela nějak pomalu brzda, takže mi sestup trval snad 15minut. Ale je to jen subjektivní pocit. Když člověk visí na jednom lanku a "čučí" do té díry pod sebou, tak se čas docela vleče:) Ze dna stoupala meandrující chodbička, na jejíž popis bych asi potřeboval hodně místa. Byla opravdu "zajímavá". Místy jsem myslel na to, jaké blaho člověk na povrchu zažívá, když může jen tak rozpažit ruce... Návrat z jeskyně probíhal celkem hladce. Až na meší problémy se stoupací brzdou. Ke konci jsem síly ždímal snad až z paty, ale bylo to prima. Největším "adrenalinem" dne pro mě byl asi závěr propasti, kde jsem se musel v rozporu odepnout z jištění a přitáhnout se k výstupní plazivce. V ten moment jsem vážně zapochyboval o svém duševním zdraví a pocítil jsem strach. Ale jenom malilinkatý:) (btw: trošku to dramatizuju, aby to bylo zajímavější, napsat tady, že to bylo v pohodě a ani jsem se nazapotil, by byla dost troufalost). Takové okamžiky jsou pro mě hrozně důležité, protože díky nim si uvědomuji, jak jsem na světě rád! Celou cestu z Líšně na Mírák jsem se pak na lidi v šalině usmíval. Měl jsem zkrátka radost z toho, že jsem. A z toho, že mám ve vlasech stále solidní kusy blata, jsem si nic nedělal :D
Oja Kopyrajt :)
Kuča ve stěně
Petrova "stíhačka"
Já na okraji Hynštovy ventaroly
Jarní kytičky ve skalnaté stráni nad ventarolou
Vstupní šachta do závrtu Agris
Aleš na začátku výstupu z jeskyně na Velké dohodě
Koncová propástka na Velké dohodě
Závěrem bych chtěl všem zůčastněným poděkovat. Zejména Kučovi za podporu na stěně, konzervu (která mě v sobotu zachránila před smrtí hladem) a vercajk... Alešovi, Mírovi a Báře za to, že jsou fajn :)
Sluníčko pomalu zapadalo, ochladilo se. Vydali jsme se v Kučově napucované, vínově červené, "cadillak" škodovce na základnu u Březiny. Nějak jsem se nebyl schopen donutit ke spánku a tak jsem sáhnul po jedinné knize, která na boudě byla..."O dívkách, pro dívky". Úžasné dílko z konce šedesátých let. Jakýsi manuál na život během dospívání. Místy to bylo velmi zábavné, dokonce jsem se i lecčemu přiučil :))) Kolem půl jedné jsem z matrací u kamen odhrnul myší bobky a ulehl ke klidnému spánku...který byl nakonce rušen pouze milostným životem místních plchů, kteří si to rozdávali evidentně někde v trámoví nademnou...
Ráno (asi kolem půl jedenácté) jsme se konečně dostavili k Hynštově ventarole. Spinkal jsem jako miminko (vyčerpán těmi plchy) a Kučovi bylo líto mě budit. Ve ventarole (otevírka kamenného závalu z povrchu) jsem pomáhal s přemísťováním kamení z předchozích odstřelů. Odpoledne jsme se přesunuli autem severněji do Vilémovic, kde má sídlo ZO 6-21 Myotis. K večeru jsem se s Kučou a místní partou (Míra, Aleš) vydal jejich jeskyňářským samohybem (Lada) přes pole k závrtu "Agris" (původ názvu bych hledal nejspíše v tom, že leží hned vedle kravína...). Pod otevírkou tohto závrtu začíná užší meandrující chodba protékaná nepatrným potůčkěm napájeným vodou z místních polí. V koncovích partiích jsme sestřelovali strop, aby byl umožněn další postup. Po asi třech hodinách vrtání, střílení, mlácení do kamení (vetšinu práce obstarávali Kuča a Míra) se podařilo chodbu "prodloužit" asi o 50cm. Úspěch:)
V neděli mě místní jeskyňáři (Míra, Aleš a Bára) vzali do jeskyně v lomu "Velká dohoda". V tomto lomu se nachází hned několik jeskyní, které byly objeveny při odstřelech a vlastně ani nemají svá jména. Pouze čísla. Ani nevím, do kterého čísla jsme vlezli my. Každopádně to stálo za to. Vstup vskutku "zábavný":) Po průlezu vstupní propástečkou a následnou krátkou plazivečkou jsem najednou "zíral" do ústí 25ti metrové propasti. Slanění bylo velmi "adrenalinové". Navíc mi jela nějak pomalu brzda, takže mi sestup trval snad 15minut. Ale je to jen subjektivní pocit. Když člověk visí na jednom lanku a "čučí" do té díry pod sebou, tak se čas docela vleče:) Ze dna stoupala meandrující chodbička, na jejíž popis bych asi potřeboval hodně místa. Byla opravdu "zajímavá". Místy jsem myslel na to, jaké blaho člověk na povrchu zažívá, když může jen tak rozpažit ruce... Návrat z jeskyně probíhal celkem hladce. Až na meší problémy se stoupací brzdou. Ke konci jsem síly ždímal snad až z paty, ale bylo to prima. Největším "adrenalinem" dne pro mě byl asi závěr propasti, kde jsem se musel v rozporu odepnout z jištění a přitáhnout se k výstupní plazivce. V ten moment jsem vážně zapochyboval o svém duševním zdraví a pocítil jsem strach. Ale jenom malilinkatý:) (btw: trošku to dramatizuju, aby to bylo zajímavější, napsat tady, že to bylo v pohodě a ani jsem se nazapotil, by byla dost troufalost). Takové okamžiky jsou pro mě hrozně důležité, protože díky nim si uvědomuji, jak jsem na světě rád! Celou cestu z Líšně na Mírák jsem se pak na lidi v šalině usmíval. Měl jsem zkrátka radost z toho, že jsem. A z toho, že mám ve vlasech stále solidní kusy blata, jsem si nic nedělal :D
Oja Kopyrajt :)
Západ sluníčka nad Stránskou skálou
Kuča ve stěně
Petrova "stíhačka"
Já na okraji Hynštovy ventaroly
Jarní kytičky ve skalnaté stráni nad ventarolou
Vstupní šachta do závrtu Agris
Aleš na začátku výstupu z jeskyně na Velké dohodě
Koncová propástka na Velké dohodě
Závěrem bych chtěl všem zůčastněným poděkovat. Zejména Kučovi za podporu na stěně, konzervu (která mě v sobotu zachránila před smrtí hladem) a vercajk... Alešovi, Mírovi a Báře za to, že jsou fajn :)
Google Earth
Dnes večer jsem si konečně nainstaloval tento program. Ačkoliv jsem si v něm už kdysi naši Zemi prohlížel, stejně mě to opět dostalo :) Je to sqvělý pocit, když se člověk může podívat na věci s nadhledem. Tenhle přístup nám asi občas chybí a proto se potom navzájem štveme a ničíme si životy zbytečnostma... a taky je tady ještě ona známá skutečnost, že lidi v týhle zemi málo hulej... ale to už je trochu jiná záležitost :D
Každopádně pokud jste si tento program ještě nenainstalovali, pak vřele doporučuji! Ke stažení zcela zdarma je například na těchto adresách: http://earth.google.com/ , případně na Stahuj.cz. K hladkému chodu programu je ovšem potřeba rychlejší připojení k netu,protože si streamuje satelitní snímky přímo za chodu.
A jako takovou malou obrazovou přílohu přikládám přídavek přidávající přidanou hodnotu k tomuhle žbleptu... Je na něm vidět ulice a dům, ve kterém s Ájou, Bárou a Staníkem bydlíme
Každopádně pokud jste si tento program ještě nenainstalovali, pak vřele doporučuji! Ke stažení zcela zdarma je například na těchto adresách: http://earth.google.com/ , případně na Stahuj.cz. K hladkému chodu programu je ovšem potřeba rychlejší připojení k netu,protože si streamuje satelitní snímky přímo za chodu.
A jako takovou malou obrazovou přílohu přikládám přídavek přidávající přidanou hodnotu k tomuhle žbleptu... Je na něm vidět ulice a dům, ve kterém s Ájou, Bárou a Staníkem bydlíme
The impossible quiz
Pokud se nudíte a rádi by jste zabili několik hodin svého volného času. A při tom se ještě královsky bavili... Pak určitě vyzkoušejte The Impossible Quiz!
U téhle blbosti jsem strávil momentálně asi tři hodiny, aniž bych se dostal do konce :D
Zvláště tuhle poslední obrazovku budete časem asi pěkně nenávidět. Jakmile totiž příjdete o všechny tři životy, jdete znovu od začátku... a to se vyplatí :D
Každopádněje to sqvělá zábava s neméně sqvělou hudbou!
U téhle blbosti jsem strávil momentálně asi tři hodiny, aniž bych se dostal do konce :D
Zvláště tuhle poslední obrazovku budete časem asi pěkně nenávidět. Jakmile totiž příjdete o všechny tři životy, jdete znovu od začátku... a to se vyplatí :D
Každopádněje to sqvělá zábava s neméně sqvělou hudbou!
Peca v Brně
Tento weekend byl velmi příjemný. Přijel bratr Petr:) Měl to po cestě z Prahy, kde byl instalovat výstavu "Light style". Tak jsme se jen tak flákali a užívali si pohodu. Byli jsme se projít kolem Stránic, což můžu všem jen doporučit. Moc pěkná procházka. V pátek večer jsme dali na privátě s Bárou a Staníkem vodní dýmku. Peťa se taky zašel podívat na naše poslední představení muzikálu Hradby v Barce, po kterém jsme dali ještě nějaké pivečka:) Bylo to prostě prima. Jsem moc rád, že se tadyPetr zastavil!
A jako vždy si neodpustím pár black & white fotek...... :D
A jako vždy si neodpustím pár black & white fotek...... :D
Havlíčkova net
Druhého března jsem konečně zprovoznil na našem privátě na Havlíčkové internet. Jediná možnost byla pevná linka od O2, z čehož jsem nijak nadšený nebyl. Ale hlavně že už to frčí. Rychlost je fakt dobrá a bezdrátový modem za korunu je taky celkem příjemný:) Teď ještě abychom si hned nevyčerpali FUP limit a budeme v pohodě (takže žádné porno:).
Napravo jsem přidal odkaz na blog Kuby, který se přidal mezi nás "blogaře". Tak se koukněte.
Napravo jsem přidal odkaz na blog Kuby, který se přidal mezi nás "blogaře". Tak se koukněte.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)