Koncert Vox Iuvenalis v Kuřimi

V neděli se konal koncert našeho sboru Vox Iuvenalis v kostelíku v Kuřimi. Repertoár byl zajímavý. Kiksů relativně málo, vše se nakonec dozpívalo bez větších duševní újmy a aritmií na srdci.

Zelená stezka-Zlatý list 2009

I tento rok jsme s Martou pomáhali na krajském kole této soutěže pro týmy dětí ze základních škol a víceletých gymnázií. Tento rok se soutěž konala na Chaloupkách. Počasí bylo příjemné, mládežníci a děti byli moc prima. Navíc jsme s Martou dostali naprosto luxusní pokojík v podkroví. Během soutěže jsme měli na starost obhajoby celoročních prací coby odborná porota:) (Ing.Rapant&Bc.Přibyloná,Dis.) a posléze stanoviště věnované entomologii, čili broučkům. Nejzábavnější byl lov živých exponátů. Úspěch jsme slavili teprve na ostružinových keřích na hranici lesa. Hotový broučkův ráj. Po skončení soutěže jsme všechny exponáty navrátili živé a zdravé zpět na keře.

Hlavní budova, bývalý lovecký zámeček?ZahájeníMaskot Chaloupek - HafuškaKoza, která nevím jak se jmenujeMončičák stoupá na rozhlednuV našem pokojíkuNaše entomologické stanoviště v lese

Opilecký víkend

Stejně jako před rokem se na nás usmálo štěstí v podobě dvou společenských akcí. Tentokráte přímo po sobě, což bylo docela náročné, nicméně příjemné. První akcí byl oheň u Ondry Štauda v Řečkovicích, odkud nemám fotografie. Mým předpokladem byly naprostá zvěrstva, tak jsem si raději ani nebral foťák:) Popili jsme lahvových piv, pojedli pečených klobás a někdy po druhé hodině ranní jsme se vydali k domovům, abychom nabili nových sil na další událost, kterou byla Bečka u Honzy Šmatery v Kunštátu. Přesun z Brna byl poměrně svižný a dobrodružný, neb jsme měli odvoz Pavlovým tryskoletem. Honza Š. již měl naražený sud s ČH11, čehož jsme ihned využili k zahnání žízně...a zaháněli jsme ji až do cca 3-4 hodin do rána. Přesnou dobu si asi nikdo přílišně nevybavuje. Aby nás netrápil hladík, konzumovali jsme rozličné pochutiny, jimž zavládly uzeniny na grilu. Tyto jsme prokládali Kindervejci, z nichž jsme v euforii dolovali roztodivné hračky, které v pozdělší fázi večera metali nejmenovaní přítomní po svých kamarádech:) Kačer Duffy na svém surfu prosvištěl nad tuňákovým salátem... Celý tento kulturně-intelektuální večírek jsme zakončili hrou na vraha ve Šmaterovic domě. Z pohledu nezúčastněného diváka to vypadalo asi takto: nejprve se v naprosté tmě okolo vás prohnala banda neidentifikovatelných, řechtajících se individuí, za nimi následoval Jirka Tebich na svém tryskovém kolečkovém křesle a technickou uzávěrku jim dělal Ondra Štaud přehozený dekou, svírající půllitr a mrmlající něco nesrozumitelného.... Nejméně slyšet byla Alice, která neustále někde ležela, plně sžita s rolí mrtvoly:)

Halasovo Kunštátsko

Po probuzení došlo k hromadnému úprku téměř všech výpitků a zůstali jsme jen já, Marta a Alice. Na plánovaný a předem avizovaný výlet jsme tedy vyrazili jen my tři. Vzali jsme to kolem jeskyně blanických rytířů v Rudce a udělali si pěkný 10km okruh místními lesy a loukami.

Rosa coeli - Dolní Kounice

V sobotu se udělalo krásně a jelikož jsme museli upustit od našeho původního plánu jet do Bílých Karpat, vydali jsme se alespoň do Dolních Kounic. Na prohlídku zdejší zříceniny kláštera jsme se chystali již mnohokrát, ale nikdy to nevyšlo. Poprvé, když tu byla Marta sama na kole, měli zavřeno a ten samý večer skončila na JIPce se záchvatem slinivky. Podruhé, když jsme sem přišli pěšky již společně, jsem dostal před městem alergický záchvat, takže jsme byli těsně před klášterem donuceni k urychlené evakuaci. Zkrátka zakleté místo:) Tentokráte nás však již nic neskolilo ani neodradilo a nakonec z toho byl moc pěkný výlet.
Dolní Kounice jsou naprosto klasické malé město, jako mnoho dalších v této oblasti. Samo o sobě sice na první dojem nijak zvlášť neupoutá, nicméně má obrovský turistický potenciál, kterého si bohužel zatím asi nikdo moc nevšiml (snad jen podnikavci z místního nejmenovaného hotýlku na náměstí, kde si nejlevnější jídlo koupíte snad od 150Kč nahoru. I v centru Brna se najíte levněji, než tady při srovnatelné kvalitě, pro mě opravdu nepochopitelné...).
Zřícenina kláštera Rosa Coeli, kostel Sv. Petra a Pavla, kostel Sv. Fabiána a Šebestiána a Sv. Barbory, kaple Sv. Antonína vysoko nad městem, stejně tak jako zámek. Pozůstatky židovského gheta s renovovanou synagogou a židovským hřbitovem. No zkrátka úžasné místo, jen tu krásu chtít najít. Vše je zde naservírované pěkně pohromadě:) Klášter samotný je jedno z nejúžasnějších míst, která jsem kdy navštívil. Vstupné bez průvodce prakticky zadarmo (stačí si v hospodě čtvrté cenové skupiny odpustiti jednu chutnou,pěnivou desítku Starobahna). O tomto klášteře jsem slyšel již o mnoho let dříve, ale ani ve snu jsem si nedovedl představit, jak jsou tyto zříceniny uchvacující. Obrovská kamenná loď, v níž již místo dláždění pod nohama voní zelená tráva a nad hlavou namísto kleneb plují mraky.... Pozůstatky rajské zahrady, v nichž máte pocit, že každou chvíli z poza rohu přijde nějaká ta jeptiška (pravda, nejspíše již ne příliš čerstvá). Po výstupu na věžičku v rohu štítové zdi si celou tu nádheru dokonce prohlédnete shora. Zkrátka zážitek. Všem, kteří zde ještě nebyli, vřele doporučuji. Stojí to opravdu za to!