Kuničky, Doubravický hrad, Macocha

Předpověď počasí na tento den zněla velmi optimisticky a tak jsme se nenechali odradit mlhou hustou jako kondenzované mléko a vyrazili na výlet. Od Brna až do Rájce se nic nezměnilo. Auta jela krokem a nebylo vidět ani zblo:) Zámek v Rájci nás tedy přivítal zahalený v hávu mlhy. Jakmile jsme ale začali vyjíždět směrem do obce Kuničky, najednou se vše změnilo a mlha byla ta tam. Vyjeli jsme nad ni a najednou vše okolo vypadalo, jako moře mléka rozlité do okolní krajiny. A my jsme byli nad tím mořem v krajině zalité sluncem. V tu chvíli mi bylo líto všech lidí, kteří zůstali doma a vlastně ani neměli šanci zjistit, že sluníčko opravdu svítí, že je jen schované za hradbou mlhy a nízko se povalujících mraků. Vyrazili jsme pěšky na procházkový okruh lesem ke zřícenině Doubravického hradu. Z hradu zůstaly pouze mohutné valy, terénní fragmenty a kousek jedné zdi ve svahu. I přesto je toto místo kouzelné. Dlouhá údolí pod hradem, kam sluníčko proniká jen s obtížemi, evokují ságy od Tolkiena. Hrad samotný zase donutí člověka přemýšlet o lidech, kteří na tomto místě žili před mnoha staletími během kolonizace lesů v okolí Svitavy. Dnes je z hradu jen pomalu zarůstající kopec a na místě bývalého předhradí roste kukuřice...
Po návratu do Kuniček jsme nastartovali náš samohyb a abychom využili zbývající světlo, vydali jsme se na propast Macochu. Dlouho jsem zde nebyl a docela mě překvapilo, kolik lidí se na propast přijelo podívat i přes ošklivé počasí. Pohled do té hlubiny je vždy zážitek. Den jsme zakončili v místní turistické útulně grogem, svařákem a gulášovou polívkou:)

Zámek v Rájci zahalený mlhouKuničky těsně nad hranicí mlhyÚly na okraji pole zalitém sluncemHoubičkyPavoučí síťZakládající členky turistického oddílu Havlíčkova na Doubravickém hraděDoubravický hradElektrické vedení mizí v nicotěNa horním můstku Macochy