proč ne...: 2010

Tento příspěvek sice přidávám s velkým zpožděním, nicméně by byla škoda se nezmínit. S užším výběrem sboristů z Voxu jsme se zůčastnili projektu, v rámci nějž se nastudovala opera Šárka od Leoše Janáčka v původním, nikdy dříve neuvedeném provedení s doprovodem klavíru. Celý projekt probíhal pod záštitou Národního divadla v Brně a dvě představení, tedy premiéra a derniéra, byla provedena v divadle Reduta.

Nácvik tohoto díla byl jak časově, tak i pěvecky velmi náročný a přesto, že jsem k tomuto dílu doposud nenašel kladný vztah, to byla dobrá zkušenost. Naštěstí Leoš ve stáří zabral a jeho hudba se stala poslouchatelnou :)

Odkazy s ohlasy na tato představení na stránkách Vox Iuvenalis. Galerie zde.

Lukov

Zřejmě bych ani nespočítal, kolikrát jsme již Lukov naštívili. Klasická destinace našich výletů a každoročního rozjímání na Štědrý den. Zřícenina hradu Lukov u Zlína je opravdu nádherná a možná trochu opomíjená. Velmi dobře zachovaný hrad s nádherným okolím a zejména skalami ukrytými ve zdejších lesích a okolí hradu.

Údolí Rakoveckého potoka

Jeden z ne mnoha teplých a slunečných dní, kterými nás tento podzim obdařil. Vyrazili jsem do obce Račice na Vyškovsku. Již z dálky nás vítala silueta zdejšího mohutného zámku (dříve hradu), jež býval centrem rozsáhlého panství. V zámku bohužel (pro návštěvníky a milovníky historie) dnes sídlí speciální škola a učiliště. Prohlídky nám tedy bylo odepřeno a vydali jsme se k ústí nedalekého údolí, které nám bylo hlavním cílem dne. Rakovecké údolí je velmi dlouhé a sevřené příkrými zalesněnými svahy. Místy se vyskytují mohutné skalní stěny. Celým údolím protéká potůček Rakovec, který dodává úžasnou atmosféru. V horní části údolí navíc ve středověku stála obec Bystřec, která je krásným a dnes i celkově zmapovaným dokladem tehdejších vesnic.

Na zpáteční cestě jsem si ještě udělali krátkou zastávku u kostela Sv.Martina v obci Luleč. Kostel je vystavěn na vysoké skále velde dřívějšího opevněného sídla, po kterém zbyly jen valy, a tvoří výraznou dominantu zdejšího kraje.

Víkend u Petra

Dvě noci prožité na chatě u Tasova, kam nás pozval Petr. Bylo to úžasné odpočinutí od města a všech starostí, které člověka každý den pronásledují. Vzduch je zde voňavější a čaj, uvařený z hnědé vody z pole, je ten nejlepší nápoj, jaký si člověk dokáže představit. Zvláště když chatka rozmrzá pomalu, přestože Petry (myšleny kamna na tuhá paliva) polykají polínka jako hladový němec brátvursty :)

Páteční večer pouze ve třech. Čtyři hodiny čistého hracího času se hrou "Vládci podzemí". O půl druhé ráno naše čarodějnice, golemové, trolové a slizy úspěšně porazili všechny dotěrné hrdiny a šli jsme spát.

V sobotu krásná procházka na místní zříceninu a nedalekou ptačí farmu, která působí trochu jako zjevení. Člověk by zkrátka něco podobného v těchto místech nečekal. Majitel velmi příjemný. Pustil nás mezi ptactvo a nechal fotografovat. Cestou jsme také našli nádherného praváka, ze kterého byla večer výborná polévka. Ale to již dorazili "přátelé posboových aktivit" a začala nezřízená pitka, která průběžně pokračovala až do neděle. K jídlu byly rozličné vegetariánské pochutiny, uzené kolínko a klobásky z Bítešského řeznictví grilované na ohni.

První večer ovládli Vládci podzemí

Druhý večer patřil Přátelům posborových aktivit

Petr se nám během krmení osobně věnoval

Večeře šampionů

Krasavec - ani jeden červíček, jen banda slimáků :)

Když měsíc rozlije světlo své po kraji (sobota 01:15 hod)

Okolní pole plná kamení

Dům starousedlíků v údolí Oslavy pod chatou

Jeden z mnoha starých mlýnů v údolí

Kostel v nedalekém Tasově

Kačenka z ptačí farmy ochotně pózovala

Náš nový kamarád jeřáb královský

Mločí jeskyně

Krátký, podzimně-voňavý výlet. Sluníčko krásně hřálo do tváří, když jsme se vydali ke staré vápenické peci za obcí Lažánky. Pec i okolní lomy jsou úžasnou památkou na doby, kdy zdejší oblast byla daleko široko známá produkcí kvalitního vápna. A nebylo by vápna, nebýt kvalitního vápence. Zdejší hluboká údolí nejsou tolik známá jako Moravský kras, nicméně i zde lze nalézt krasové jevy. Byť jen obtížně. A vzhledem k tomu, že se náš původní cíl, sběr hub, ukázal jako naprostá bláhovost (hold amatéři), jsme se rozhodli trochu překlasifikovat původní záměr a vydali se hledat jeskyni. Pokud někdo pravidelněji čte tento blog, pak si jistě všimnul, že prakticky každý náš druhý výlet končí v nějaké díře... Ovšem tato byla opravdu vyjímečná. Po velmi strmém výstupu a chvilce hledání jsme ji našli. Celkem nenápadný vchod. Člověk by jej zde vlastně ani nečekal. Ihned u vstupu nás zaujala jakási skvrna, kterých jsme ten den nakonec viděli několik. Mlok skvrnitý na nás pomrkával a nejspíš vůbec netušil, co za obludy ho to vyrušují. Dalšího jsme našli ihned za vstupem, jeden mi asistoval ve vzdálenějších partiích jeskyně při focení a jedno mločí miminko jsem ještě potkal při opouštění jeskyně. Černožlutým kamarádům ještě asistoval párek vrápenců, kteří na nás "hodili bobek". Zkrátka absolutní apatie. Ostatně my jsme je také nechtěli nijak vyrušovat a tak jsme se vydali zpátky k domovu.

Sloupsko - Šošůvské jeskyně

Krátký odpolední výjezd bez přesnějšího určení, který nakonec skončil prohlídkou dlouhého okruhu sloupsko-šošůvských jeskyní. Před prohlídkou jsme měli ještě tři čtvrtě hodiny čas a tak jsme se vydali po proudu sloupského pototoka do nitra skal. Úžasný zážitek. V podstatě jsme šli jedním z hlavních vchodů do systému, který ovšem není přístupný. Zastavili jsme se až u obrovské hromady naplaveného materiálu, přes který se nám nechtělo lézt dál. Prohlídka samotmých jeskyní byla samozřejmě nádherná. Hlavně Nagelova propast je opravdu zážitek na hodně dlouhou dobu.

Po prohlídce ještě následoval rychlý přesun do Holštejna a návštěva zdejší zříceniny, jeskyně Hladomorny a propadání stará a nová Rasovna. Jak se tak dívám na fotky a přemýšlím o podzemí, tak si říkám, že bych se měl opět nakontaktovat na nějaké jeskyňáře a zase začít aktivně jezdit do krasu jako za studií. Zřejmě mi to chybí :)

Vyschlé koryto sloupského potoka a pohled směrem ke vstupu

Šošůvské jeskyně

Jeskyně Kůlna, kde jsme ještě za totality s tátou přenocovali jednu noc

Denní světlo v jeskyni Hladomorna (Lidomorna) u Holštejna

Stará Rasovna

V okolí Adamova

Krátký odpolední výlet do jeskyně Výpustek a následné pobíhání okolo adamovského údolí. Po prohlídce Výpustku, kde mě pokaždé překvapí něčím novým, jsme byli mírně tlačeni časem, neb náš plán na večer se rozšířil o návštěvu představení "Tajemství hradu v Líšni". Takže naše tempo bylo přímo vražedné :) Stihli jsme prozkoumat dvě nové díry, ve kterých jsem ještě nebyl, navštívit jeskyně Kostelík a Jáchymku, ve kterých jsem již párkrát byl a vše úspěšně zakončit shlédnutím operně-divadelního představení, u kterého jsme se mále počůrali smíchy....

Soustředění Sboru Vox Iuvenalis

Tak jako každý rok proběhlo začátkem srpna soustředění našeho sboru Vox Iuvenalis. Tentokráte opět v Letovicích na internátě. Po stížnostech z minulého roku jsme se museli trochu krotit a tak i bečka putovala z kuchyňky na méně nápadné místo. Konkrétně na WC pokoje č.10, kam si tedy všichni chodili točit pivo. Krása.

Po hudební stránce jsme se připravovali zejména na projekt "Šárka", operu od Leoše Janáčka, která by měla mít dvě provedení v rámci Janáčkova festivalu koncem listopadu v Brně. Trochu jsme zopakovali Rossiniho Petite messe solenelle, pár ruských písniček a jako třešničku na dortu psycho songy od paní Mazourové... jsme opravdu velmi šťastni, že nás tato zkušenost potkala... "perfidní hemeroidy"..... Kdo nezpíval, nepochopí :)

ST1

Návštěva u našeho "osobního nádražáka" Petra, alias Hujera, který nás pozval na ST1 u blíže nespecifikované železniční stanice u Brna. Byl to vlastně takový návrat do minulosti. Na jednu stranu nádherná představa o tom, jak vypadala železnice před sto a více lety. Na stranu druhou je rok 2010.... ! Zkrátka česká železnice :)

Ale fotky se docela povedly a všichni jsme si to užili. Petrovi patří velký dík!!!!!!!! Bylo to opravdu moc fajn...