V nedělní podvečer jsme si s Bárou udělali takovou, původně zamýšlenou malou, procházku:) Šli jsme z privátu pěšky do Kamenné čtvrti, o které jsem jen slyšel a četl na internetu (http://www.aneris.cz/brno_12.html), ale nikdy jsem tam nebyl. Je to naprosto geniální "vesnička" přímo uprostřed Brna, o které spousta lidí, díky její poloze, vůbec neví. Člověk jakoby se dostal najednou do jiného světa. Všude okolo je slyšet ruch brněnských silnic a městské zvuky, ale tady jako by se zastavil na chvíli čas. Naprostá pohoda a klid. Babičky sedící na zápraží. Příjemně podivní fousáči ve svých téměř rozpadlých třicet let starých vehiklech. Kočky v oknech, na plotech a vlastně všude... Tak nějak to na mě působilo. Zkrátka příjemná atmosféra....
No a když už bylo takové krásné odpoledne a my jsme neměli velice nic jiného na práci, tak jsme to s Barčou vzali pěšo přes koupaliště Riviera na Nový Lískovec, odtud lesem k Myslivně a přes kopec do Kohoutovic. Tam jsme dali nějaké pivko, přesunuli se busem na Mendlák, tam dali další pivko a úspěšně se vydali pěšky k domovu, kam jsme se dobatolili kolem jedenácté večer :D Skvělý způsob, jak strávit nedělní odpoledne...
Tak to je ona. V pozadí Petrov, v popředí na druhé fotce Bára... :D
Tak takovou jsme měli ten večer oblohu.
A ještě pár mých oblíbených BLACK foteček :)
Co se dnes stalo
Dnes jsem měl celkem zaplněný den. Ráno jsem si byl domluvit zaměstnání. Bylo to celkem příjemné. Od prvního července oficiálně nastupuji na místo technika v podlahářské firmě Atemit. Docela se těším a jsem zvědavý, jak mě to bude bavit a jestli mi ta práce půjde. Ale budu se snažit, tak to snad bude v pohodě :)Z "pohovoru" jsem hned jel na stavební fakultu, kde měl promoce Staník. Bylo to docela divadlo,ale to k tomu nejspíš patří. Jsem zvědavý na svoje promoce, to tam asi umřu vestoje :) No a od dvou hodin jsme měli s děckama zkoušku na poslední představení muzikálu Hradby které proběhlo v Městském divadle Brno. Po divadle jsme ještě zašli na pivo a posléze jsem to zakončil vodárničkou u nás na bytě. Celkem příjemný a úspěšný den. Jen nevím, komu to tady vlastně píšu... :( Blázen....
Ing.
Koncerty v Mendeláriu během Muzejní noci 2007
Tak jsem se potuloval na netu a hledal nějaké odkazy na Vox, až jsem našel článek Lucky Vaškeové, který byl otištěn Bulletinu Ignis Brunensis 20.května 2007. Upřímně jsem se při jeho čtení zasmál a tak vám jej tady předávám, neb jsem se k němu prokousal zcela náhodou a určitě bude fajn, když si jej přečtou i ostatní. Následuje citace článku:
V Mendeláriu zněly skladby Janáčka a Křížkovského
Lucie Vaškeová (autorka studuje obor Mediální studia a žurnalistika na FSS MU)
19. 5. 2007, čas 22.00
Brno, Mendlovo náměstí – Je sobota, půl jedenácté večer. V sále Mendelova muzea zní potlesk, mnozí diváci a dokonce i sboristé si otírají oči uslzené od smíchu.
Končí třetí opakování dramatického pásma ze skladeb a života Pavla Křížkovského v provedení vysokoškolského pěveckého sboru Vox Iuvenalis a studentů Gymnázia Pavla Křížkovského.
Gymnazisté zahráli krátkou scénku rozhovoru mezi Leošem Janáčkem a Pavlem Křížkovským. Tu sboristé proložili třikrát jejich skladbami. Celé pásmo bylo původně laděné zřejmě ve vážnějším duchu, než byl výsledek.
Ten ale diváci nakonec ocenili. „Nejprve jsem si říkal, že jsem si šel poslechnout sbor a ne životopisy skladatelů. Ale potom mě dostala ta fantastická improvizace,“ směje se Jan Fiala.
Hercům v jednu chvíli vypadl text a nápověda se snažila, seč mohla. Pohihňávání ze sboru a z hlediště vygradovalo do srdečného smíchu všech včetně herců.
Ani jedno pásmo nebylo stejně provedené, přesto každé mělo svůj vlastní půvab.
Představitele zmateného Křížkovského v zákulisí utěšují sboristky: „Nešil, bylo to super a lidi jsou nadšení!“ Mladík jen nedůvěřivě potřásá hlavou, nakonec se ale nechá přesvědčit a do dalšího představení se pouští zase s chutí.
„Myslím, že spojit krátké představení s jednotlivými skladbami je skvělý nápad,“ dodává sbormistr Jan Ocetek. „Možná, že mnozí ani nevěděli, kdo to Křížkovský vlastně byl. Ale po dnešním večeru to rozhodně nezapomenou,“ je přesvědčen sbormistr.
V Mendeláriu zněly skladby Janáčka a Křížkovského
Lucie Vaškeová (autorka studuje obor Mediální studia a žurnalistika na FSS MU)
19. 5. 2007, čas 22.00
Brno, Mendlovo náměstí – Je sobota, půl jedenácté večer. V sále Mendelova muzea zní potlesk, mnozí diváci a dokonce i sboristé si otírají oči uslzené od smíchu.
Končí třetí opakování dramatického pásma ze skladeb a života Pavla Křížkovského v provedení vysokoškolského pěveckého sboru Vox Iuvenalis a studentů Gymnázia Pavla Křížkovského.
Gymnazisté zahráli krátkou scénku rozhovoru mezi Leošem Janáčkem a Pavlem Křížkovským. Tu sboristé proložili třikrát jejich skladbami. Celé pásmo bylo původně laděné zřejmě ve vážnějším duchu, než byl výsledek.
Ten ale diváci nakonec ocenili. „Nejprve jsem si říkal, že jsem si šel poslechnout sbor a ne životopisy skladatelů. Ale potom mě dostala ta fantastická improvizace,“ směje se Jan Fiala.
Hercům v jednu chvíli vypadl text a nápověda se snažila, seč mohla. Pohihňávání ze sboru a z hlediště vygradovalo do srdečného smíchu všech včetně herců.
Ani jedno pásmo nebylo stejně provedené, přesto každé mělo svůj vlastní půvab.
Představitele zmateného Křížkovského v zákulisí utěšují sboristky: „Nešil, bylo to super a lidi jsou nadšení!“ Mladík jen nedůvěřivě potřásá hlavou, nakonec se ale nechá přesvědčit a do dalšího představení se pouští zase s chutí.
„Myslím, že spojit krátké představení s jednotlivými skladbami je skvělý nápad,“ dodává sbormistr Jan Ocetek. „Možná, že mnozí ani nevěděli, kdo to Křížkovský vlastně byl. Ale po dnešním večeru to rozhodně nezapomenou,“ je přesvědčen sbormistr.
Pořád se něco děje :)
Včera byla u nás na bytě menší dýmková párty. Přišel Jirka Tebich s kamarádkama Lenkou a Týnou, moje Lenka a později Pája Prokšuj. Dýmečka bafkala non-stop od osmi až do půlnoci. Popíjeli jsme vínko, občas jsme to spláchli panáčkem...prima :) S Pájou jsme potom povídali až do půl třetí, než utíkal na rozjezd. Byl to příjemný večer. Všem díky!
Jirka s Lenkou
Slast...
Já s Leni
Lenča vychutnává
Pavlík inhaluje :)
Sataník...
Přesvícení svíčkou :)
Ts ts ts...necháš ji! :D
Pavel přestal mrkat...
Jirka s Lenkou
Slast...
Já s Leni
Lenča vychutnává
Pavlík inhaluje :)
Sataník...
Přesvícení svíčkou :)
Ts ts ts...necháš ji! :D
Pavel přestal mrkat...
Co je to láska
Náhodou jsem na Seznamu.cz četl článek o tom, jak je důležité malým dětem a nejen jim (i dospělí to potřebují slyšet) dávat najevo, že je máme rádi. Ne jen doufat že to cítí, ale prostě jim to říct. Na konci článku byly následující odpovědi dětí na otázku...
Co je to láska?
Na tuto otázku nám odpověděly děti ve věku 4-8 let.
>> Když moji babičku začala bolet kolena, nemohla se ohnout a namalovat si nehty na nohách. Tak jí je potom stále maloval děda, dokud ho také nebolela kolena. To je láska.
(Klára, 8 let)
>> Když mě někdo má rád, říká moje jméno tak hezky.
(Péťa, 5 let)
>> Láska je, když jdeme s tátou do lesa a hrajeme si spolu na skřítky a potom hledáme poklad. Jednou jsme našli deset korun.
(Amélie, 6 let)
>> Láska je, když dám ze své čokolády Lucce a Jindrovi a oni mi nemusí za to nic dát.
(Terka, 4 roky)
>> Láska je to, když táta říká legrační věci, abychom se s mámou smály.
(Petra, 6 let)
>> Láska je, když moje maminka udělá pro taťku kafe a trochu z něj odpije, aby věděla, že chutná dobře.
(Dan, 7 let)
>> Láska je s námi v pokoji na Vánoce, když přestaneme otvírat dárky a posloucháme.
(Martin, 5 let)
>> Když řekneš klukovi, že máš ráda jeho tričko, a on ho potom nosí každý den, to je láska.
(Vanessa, 8 let)
>> Když se mají lidi rádi, zůstanou spolu, i když jsou z nich malá stařenka a malý dědeček.
(Natálka, 5 let)
>> Málokdo ví, jak se to stane, ale slyšela jsem, že je to proto, že lidi voní. Proto si všichni kupují tolik voňavek a deodoranty. (Katka, 7 let)
>> Moje maminka miluje tatínka, proto mu dává nejlepší kousek z kuřete.
(Míša, 7 let)
>> Láska je, když se spolu lidi ožení a už jsou potom pořád spolu a hodně se smějí.
(Petr, 6 let)
>> Láska je, když maminka uvidí tatínka zpoceného a smradlavého a stejně ho má ráda.
(Lukáš, 8 let)
>> Láska je, když mi moje štěňátko olízne obličej, i když jsem ho nechala samotné celý den.
(Lenka, 5 let)
>> Láska je, když se holka navoní voňavkou a kluk si dá na sebe vodu po holení a potom jdou spolu ven a navzájem se vonějí. (Karel, 5 let)
>> Když někoho miluješ, tvoje oči běhají nahoru a dolů a z tebe vycházejí malé hvězdičky.
(Anička, 6 let)
>> Láska je, když maminka vidí tatínka na záchodě a nemyslí si, že je to ošklivé.
(Marek, 7 let)
>> Když to někdo nemyslí doopravdy, neměl by říkat ‚miluju tě‘, ale pokud to myslí doopravdy, tak by to měl říkat pořád.
(Páťa, 8 let)
Text jsem převzal z portálu super.cz. Tak doufám, že se na mě nebude autorka zlobit. Myslím, že je to moc pěkné čtení. Docela mě to dostalo...
Celý článek "25 způsobů, jak říct: Mám tě rád/a" je na adrese: http://www.super.cz/inspirace/15320-25-zpusobu-jak-rict-mam-te-rada.html
Co je to láska?
Na tuto otázku nám odpověděly děti ve věku 4-8 let.
>> Když moji babičku začala bolet kolena, nemohla se ohnout a namalovat si nehty na nohách. Tak jí je potom stále maloval děda, dokud ho také nebolela kolena. To je láska.
(Klára, 8 let)
>> Když mě někdo má rád, říká moje jméno tak hezky.
(Péťa, 5 let)
>> Láska je, když jdeme s tátou do lesa a hrajeme si spolu na skřítky a potom hledáme poklad. Jednou jsme našli deset korun.
(Amélie, 6 let)
>> Láska je, když dám ze své čokolády Lucce a Jindrovi a oni mi nemusí za to nic dát.
(Terka, 4 roky)
>> Láska je to, když táta říká legrační věci, abychom se s mámou smály.
(Petra, 6 let)
>> Láska je, když moje maminka udělá pro taťku kafe a trochu z něj odpije, aby věděla, že chutná dobře.
(Dan, 7 let)
>> Láska je s námi v pokoji na Vánoce, když přestaneme otvírat dárky a posloucháme.
(Martin, 5 let)
>> Když řekneš klukovi, že máš ráda jeho tričko, a on ho potom nosí každý den, to je láska.
(Vanessa, 8 let)
>> Když se mají lidi rádi, zůstanou spolu, i když jsou z nich malá stařenka a malý dědeček.
(Natálka, 5 let)
>> Málokdo ví, jak se to stane, ale slyšela jsem, že je to proto, že lidi voní. Proto si všichni kupují tolik voňavek a deodoranty. (Katka, 7 let)
>> Moje maminka miluje tatínka, proto mu dává nejlepší kousek z kuřete.
(Míša, 7 let)
>> Láska je, když se spolu lidi ožení a už jsou potom pořád spolu a hodně se smějí.
(Petr, 6 let)
>> Láska je, když maminka uvidí tatínka zpoceného a smradlavého a stejně ho má ráda.
(Lukáš, 8 let)
>> Láska je, když mi moje štěňátko olízne obličej, i když jsem ho nechala samotné celý den.
(Lenka, 5 let)
>> Láska je, když se holka navoní voňavkou a kluk si dá na sebe vodu po holení a potom jdou spolu ven a navzájem se vonějí. (Karel, 5 let)
>> Když někoho miluješ, tvoje oči běhají nahoru a dolů a z tebe vycházejí malé hvězdičky.
(Anička, 6 let)
>> Láska je, když maminka vidí tatínka na záchodě a nemyslí si, že je to ošklivé.
(Marek, 7 let)
>> Když to někdo nemyslí doopravdy, neměl by říkat ‚miluju tě‘, ale pokud to myslí doopravdy, tak by to měl říkat pořád.
(Páťa, 8 let)
Text jsem převzal z portálu super.cz. Tak doufám, že se na mě nebude autorka zlobit. Myslím, že je to moc pěkné čtení. Docela mě to dostalo...
Celý článek "25 způsobů, jak říct: Mám tě rád/a" je na adrese: http://www.super.cz/inspirace/15320-25-zpusobu-jak-rict-mam-te-rada.html
Koncert s Amíkama
Včera měl Vox společný koncert se sborem z Ameriky ve Dvoraně Centra VUT. Až na pár detailů...že přišlo cca dvacet lidí a celou dobu byl koncert rušen nějakýma mrdnutýma číšníkama, kteří stále rachotili nádobím, to bylo fajn. Americký sbor byl jen chlapecký, takže to byla příjemná změna. Parádní zvuk :)
Po koncertě jsme se všichni přesunuli na Purkyně, kde byl pro nás nachystaný raut a pivo. Navázali jsme velmi přátelské vztahy, takže po skončení rautu (došlo pivo) jsme se přesunuli na Moravské náměstí, kde jsme pokračovali až do dvou hodin ráno s několika vytrvalci. Celý večer a noc jsme potom úspěšně zakončili u nás na bytě...ale to už je trochu jiná story :)
Ondra, Lenka a Petra se poctivě starali o kasu a lístky
Staníkovi a Páje to slušelo
Jirka měl spoustu energie
Pípy na Purkyních se ujali naši experti
Amíci byli zlatí
A celé jsme to zakončili "street party" na Moraváku :)
Po koncertě jsme se všichni přesunuli na Purkyně, kde byl pro nás nachystaný raut a pivo. Navázali jsme velmi přátelské vztahy, takže po skončení rautu (došlo pivo) jsme se přesunuli na Moravské náměstí, kde jsme pokračovali až do dvou hodin ráno s několika vytrvalci. Celý večer a noc jsme potom úspěšně zakončili u nás na bytě...ale to už je trochu jiná story :)
Ondra, Lenka a Petra se poctivě starali o kasu a lístky
Staníkovi a Páje to slušelo
Jirka měl spoustu energie
Pípy na Purkyních se ujali naši experti
Amíci byli zlatí
A celé jsme to zakončili "street party" na Moraváku :)
Ráno
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)